Začátkem 90. let byly veřejné finance ve velké tísni. Během několika málo let se státní dluh zdvojnásobil a rozpočtový deficit zčtyřnásobil. V roce 1993 deficit dosáhl 12,3 procenta HDP, což Švédsko dostalo do nelichotivé pozice. Mělo totiž druhý největší deficit mezi zeměmi OECD. V roce 1994 byl požadavek na půjčku pro rozpočet 1994/1995 odhadnut na SEK 240 mld. (28,6 mld euro). To by znamenalo, že by každá třetí koruna z rozpočtu byla vypůjčená. Od té doby vláda reformovala rozpočtový proces a uložila přísná pravidla. Fiskální politika je nyní řízena dvěma základními cíli: veřejné finance musí vykazovat průměrný přebytek 2% HDP nad hospodářským cyklem a výdaje nesmí přesáhnout stanovenou výdajovou horní mez. Výsledkem byl rapidní pád státního dluhu.